Bezpečnostní počítačový glosář

GLOSÁŘ

V této složité době (nebudu záměrně psát) se setkáváme bohužel s praxí, kdy „šikulové“ opět vytahují nekalé praktiky a přináším článek či popis (nechám na Vás), který snad všem trochu prohloubí vědomosti. Jen na začátek informaci, že nám opět „válí“ a dostává zelenou „Vishing“.

Říkáte si co to vlastně znamená?… nahlídněte dále v seznamu.

Pěkný den všem dobrým lidem na světě.

Adware
Adware (z anglického advertising-supported software) je termín pro všechny bannery, pop-up okna či různé ikony, které uživateli svou otravnou činnosti znepříjemňují práci s internetem či nějakým softwarovým produktem. Většinou se tak děje proto, že uživatel si stáhnul (např. freeware aplikace) či nainstaloval nějaký produkt, u kterého on sám svolil s instalací adwarů (na rozdíl od spywaru). V určitém slova smyslu jde tedy o relativně neškodnou reklamu v programu.

Jako jeho častý doprovodný jev je i to, že také automaticky přenastaví uživatelovu domovskou stránku v jeho webovém prohlížeči. Daleko drastičtější případ adwaru začíná ve chvíli, když se takový adware (jedná se poté o 100% poddruh tzv. malwaru) za pomoci síťového červa nainstaluje skrytě do systému a poté na uživatele začne generovat neuvěřitelnou masu reklamních oken. To se logicky projeví v rapidním zpomalení CPU počítače. Druhou velice nebezpečnou variantou je moment, kdy spyware a adware jsou crackerem vytvořeny do speciálního programu, který následně provádí špehování uživatele, aby se zjistily jeho relevantní témata a poté se mu začne zobrazovat reklama tzv. šitá na míru.

Backdoor
Backdoor (v českém překladu zadní vrátka) je termín pro škodlivý druh kódu, díky kterému cracker může velice snadno převzít kontrolu nad takto infikovaným počítačem, aniž by o tom jeho majitel něco tušil. Backdoor je tedy skrytá metoda, kdy se obchází standardní autentizační mechanismy v zařízení.

V momentě, kdy se podaří úspěšně systém obejít, tak si cracker si může začít nerušeně prohlížet osobní data a složky nic netušícího uživatele a také může např. na dálku nekontrolovatelně otevírat a zase zavírat CD-Rom apod., a to jen tak pro pobavení útočníka. V tom horším případě se nakažený počítač poté stává dalším z mnoha zombie PC v síti botnetu, kdy poté může posloužit jako zhoubný nástroj zkázy pro DDoS nebo rozesílání spamu či hoaxu. Typický backdoor vytváří trojský kůň, ale také některé další druhy malwaru. Specificky to jsou jisté typy wormů. Jako zadní vrátka se ale dá také označit chyba v programu kódu, přetečení bufferu atd.

Bloatware
Bloatware je termín, který označuje tendenci novějších počítačových programů zanechat po své instalaci větší stopu, než je nutné, mít mnoho zbytečných funkcí, které nejsou běžnými uživateli používány, nebo jen všeobecně užívají více systémových prostředků, než je nutné, přestože nabízejí svým uživatelům jen malý nebo žádný užitek. Bloatware je také označován software, který je předinstalovaný na zakoupeném počítači a obvykle se jedná o časově omezené zkušební verze nebo základní o funkce okleštené či „začátečnické“ verze. V 70. letech 20. století byli vývojáři softwaru velmi limitováni diskovým prostorem a pamětí. Za marketingové priority se považuje rychlost tvorby programu a počet přídavných funkcí.

Některé aplikace, jako třeba Mozilla Firefox či Winamp, mají přídavné funkce v pluginech – rozšířeních, která mohou být stažena odděleně od hlavní aplikace. Rozšíření mohou být vytvořena původním tvůrcem programu nebo často třetími stranami. Nabízejí rozšiřující funkce, které by jinak mohly být integrovány přímo v hlavním programu.

Dle studie magazínu PC Pro z listopadu 2009 může bloatware zabrat na jednom počítači až tři gigabyty diskového prostoru a až 600 MB operační paměti (což dnes v r.2020 bude znatelně více). Bloatwarem mohou být také označeny programy, které jsou součástí expresní instalace programu např. antivirového programu, přitom tento typ instalace nechtěně zvolí méně zdatní uživatelé.

Nejznámějším může být změna vyhledávače na Ask.com nebo prohlížeč Google Chrome, tento nevítaný způsob instalace nežadoucích programů je často důležitým finančním příjmem právě pro autora programu, který si uživatel instaluje do svého počítače. Nechtěné aplikace označené za Bloatware se vyskytují i na poli mobilních telefonů s operačním systémem Android od Google. Nejčastějí jsou k vidění na telefonech značky Samsung, Huawei, Asus aj. Předinstalovaný software je pak bezpečnostním rizikem i s ohledem na osobní údaje. Termín „bloatware“ se také používá k popisu nežádoucího předinstalovaného softwaru nebo dodaných programů při první instalaci nového počítače-notebooku .

Brute Force
Brute force neboli také brute attack (v českém překladu útok hrubou silou) je specifický druh primitivního (ale někdy i stále efektivní kyberkriminální techniky, protože někteří uživatele si volí velice triviální hesla) útoku realizovaný prolamovačem hesel, který by měl být součástí repertoáru alespoň každého trochu zručného hackera či crackera.

Brute force je v praxi často pokusem pro uhádnutí uživatele (user) a jeho hesla (password) bez jakékoliv znalosti základního šifrovacího klíče (použité písmena, číslice a symboly). Útočník, který heslo takto prolomí, se často snaží v systému, e-mailu nebo bankovním účtu o nelegální krádež peněz či odcizení osobních dat. Jak útok hrubou silou funguje?. Princip tkví v tom, že útok vedený hrubou silou postupně za sebou vytváří všechny možné kombinace z předem definovaných znaků a zkouší, zda nějaká takto vytvořená kombinace náhodou nesplňuje atributy hledaného hesla. Brute attack je také v běžném procesu prolamování hesel nejednou kombinován s další metodou tzv. slovníkový útok. Mezi další nebezpečné techniky, které crackeři při dychtivosti po získání koncového uživatelského hesla používají, tak patři také keylogger viz. níže.

Dialer
V obecném povědomí je dialer vnímán jako jistý kus škodlivého kódu, který obecně spadá pod označení malware. V tomto případě se jedná se program, který mění způsob přístupu na internet přes modem. Ve svém principu takto zneužitý (původně neutrální) dialer funguje tak, že přesměruje vytáčení čísla pro připojení na speciálně nakonfigurované linky s daleko vyššími tarifními sazbami.

Takový kybernetický útok je velmi zákeřný již z toho důvodu, že pokud uživatel nemá nainstalovaný kvalitní antivirový program či antispyware, většinou nic nepozná až do momentu měsíčního vyúčtování. S nárůstem připojení k internetu za pomoci ADSL či Wi-Fi se naštěstí dialer pomalu stává prehistorií. Za zmínku ještě stojí fakt, že dialer sám o sobě nemusí být nebezpečným v momentě, kdy jej uživatel má nainstalovaný proto, aby zaplatil nějakou službu (např. přístup k placenému obsahu na stránkách). Dříve, u telefonního připojení, bylo jeho používáni zcela normálním jevem.

Hoax
Hoax je označení pro mystifikující a falešnou zprávu (nejčastěji formou e-mailu), která varuje před neexistujícím nebezpečím či řeší nějaký domnělý problém. Hoaxy svým způsobem mohou spadat pod škodlivé programy, které používají označení malware.

Typickým znakem hoaxu je to, že obsahuje výzvu, aby byl dále šířen mezi další uživatele v internetovém světě, což se děje nejčastěji za pomocí poštovního klienta, tím se má vytvořit tzv. řetězový e-mail. Hoax právě proto patří mezi specifickou odnož spamu neboli uživatelem nevyžádané pošty. Čím hoaxy nejvíce škodí?.Nejvíce asi tím, že běžní uživatele jim v nekritické víře mohou velmi snadno uvěřit, což má poté svůj dopadu i na psychickou stránku (např. nedůvěra v určitý produkt apod.). Z technického hlediska jde v případě hojně přeposílaných hoaxů o zbytečně vysokou zátěž pro běh serverů. Ale tím nejmarkantnějším dopadem je to, že uživatel, který hoax pomáhá šířit dále, tak běžné ponechává e-mailové adresy, čímž se de facto nabízí jako ideální skupina pro cílové šíření e-mailových červů z dílny nějakého šikovného crackera.

Keylogger
Keylogger je program, který pečlivě detekuje a ukládá veškeré stisknuté klávesy v uživatelově PC. Vše co uživatel na klávesnici napíše, tak keylogger jasně zaznamená nejběžněji do textového souboru. V té lepší variantě je keylogger (může mít ale i také hardwarovou podobu) využíván jako privátní či firemní nástroj pro lepší správu a monitorování IT. A v té daleko horší situaci se keylogger (v tom případě se jedná se o malware) tiše ukládá jako do počítače nic netušícího uživatele a chová se jako určitá specifická forma spywaru.

Trojský kůň je jedním z krásných příkladů tajného nositele tohoto zákeřného softwarového keyloggeru. Citlivá osobní data a důvěrné informace, hesla k internetovému bankovnictví, e-mailové schránce, uživatelským účtům na sociálních sítí apod., to vše je poté crackerovi za pomoc keyloggeru servírováno jak na stříbrném podnose. V dobách, kdy internet a počítače byly tzv. v plenkách, tak crackeři používali často prolamovače hesel pro nabourání se do systému či uživatelských účtů.

Kybergrooming
Kybergrooming (také se dá setkat s výrazy child grooming či cyber grooming) je specifický a velice závažný případ kyberkriminality, kdy se snaží tvářit na internetu jako důvěryhodná osoba a přimět mladistvé osoby k schůzce za účelem jejich fyzického zneužití či násilí. Kybergroomingový delikvent se snaží za pomoci internetu vytipovat svou oběť a získat si s postupem několika měsíců její důvěru proto, aby se jí doslova vetřel do života a vystupoval v roli nového kamaráda, který má vždy trpělivost a pochopení s názory s nezralými názory nezletilých lidí. Kybergrooming může často hraničit se kyberstalkingem až přerůst v brutální kyberšikanu, protože delikvent v konečné fázi vybudovaného vztahu se svou obětí, tak se poté nebojí projevit naplno svou úchylnou a zločineckou povahu. Kybergroomingový zločinci mění často identitu. Jedním z typických znaků kybergroomingu je to, že se násilník vydává za někoho jiného, např. u 12leté dívky může zastávat roli stejně staré dívky nebo se vžít do 18letého chlapce, který takové dívce může i více imponovat, i když ve skutečnosti se může jednat o 40letého muže. To je totiž jedno z hlavních úskalí elektronické komunikace, protože v tomto případě lze velice úspěšně padělat svůj profil v komunikačních instancích jako je např. ICQ, Skype či chat za pomoci webového rozhraní (např. lidé.cz) a oklamat tak nic netušící oběť. Jedinou obranou může být jen opatrnost při hledání nových přátel dětí na internetu. Pokud nějaká osoba se snaží dítě opakovaně vylákat na osobní schůzku, tak to může být neklamným rysem, pachatele, který provozuje kybergrooming.

Malware
je technické označení pro škodlivý počítačový program, který je záměrně vytvořen za účelem vniknutí či poškození uživatelova počítače. Termín Malware je složenina ze dvou slov: malicious (zákeřný, zlomyslný) a software. Programátor, který vytváří takový program, může být s klidným svědomím označen za útočníka. V 80 a 90. letech minulého století se malware (oproti dnešku ve formě jednoduchých počítačových virů) přenášel za pomoci externích disků a disket. Dnes se šíří především na Internetu. Jaké jsou nejznámější druhy malwaru?. Existuje neuvěřitelné množství malwaru, se kterým mohou jednotlivá zařízení přijít velmi snadno do styku, pokud tedy uživatel dostatečně nezabezpečí svůj tablet, mobil či PC. Malware se často pojmenovává podle své hlavní funkce.

Mezi ty nejčastěji vyskytující na Internetu a nejznámější patří:
• Spyware
• Adware
• Scareware
• Ransomware
• Hoax
• Dialer
• Trojský kůň

Phishing
(z anglického fishing = rybolov, český ekvivalent zní jako rhybaření) je vysoce nebezpečná kyberkriminální technika rozesílání podvodných e-mailů za účelem vylákání citlivých osobních informací (např. přihlašovací údaje, čísla kreditních karet, PIN apod.) z příjemce takového e-mailu. Tyto e-maily jsou často rozesílány spammerem i crackerem zároveň v jedné osobě, a to ve formě spamu. Phishing jako jistá forma kybernetického útoku se zrodila na pozadí warezové scény. Podle odborných studií se na tento druh kyber zločinu ročně nachytá až okolo 5 % ze všech možných oslovených uživatelů. Do ČR se poprvé phishing dostal v roce 2006 a byl zaměřen proti CitiBank. Jak působí typický phishingový e-mail. Princip phishingu je postaven na tom, že uživatel má být oklamán tím, že e-mail, který mu přišel, tak je od důvěryhodného zdroje jeho banky, či nějakého existujícího internetového obchodu nebo aukčního portálu. Přesto jsou určité podezřelé indicie, podle kterých uživatel může snadno odvodit, že se jedná o podvrh. Mezi takové typické znaky patří např., to že:
• se snaží věrně napodobit dojem, že byl odeslán samotnou organizaci, za kterou se vydává.
• koncové stránky jsou umístěny na špatně zabezpečeném serveru.
• text podezřelé vyzývá k aktualizace údajů, neprovedení platby či oznámení o dočasném zablokování účtu.
• často se také používá zástěrka typu klientského výzkumu.
• v těle e-mailu je hypertextový odkaz na podvodné stránky (které mohou být záměrně infikované trojským koněm či spywarem apod.).

Pivoting
jedna z mnohých záškodnických crackerských technik. V případě pivotingu se jedná o to, že systém, do kterého se útočník neboli cracker infiltroval, je dále slouží jako prostředník pro napadení dalších PC ve společné síti. Tímto kybernetickým útokem může být velmi účinně tzv. vyřazen firewall ze svého provozu, protože se razantním způsobem obchází jeho předem nakonfigurované nastavení. Schopný a cílevědomý cracker tak za pomoci pivotingu může začít budovat síť botnet, která ochromí (přesněji řečeno v IT oblasti – zombifikuje) koncové počítače, které se stanou proti své vůli svědky a aktéry např. DDoS útoků, masovému šíření spamu či hoaxů. V kyberkriminální praxi se často také stává, že je pivoting využit i pro cílené napadení proxy serveru. Preventivním ochranným řešením před pivotingem může být správa koncových stanic či průběžné monitorování serveru lidmi, kteří vědí, co a jak.Mít totiž doma pod rukami tzv. tichou tikající bombu v podobě Zombie PC, tedy počítače (server), který kompletně ovládá cracker, je jednou z největších současných hrozeb v kyberprostoru.

Pharming
(může být přeloženo jako farmaření) je kyberkriminální a profesionální podvodná technika, při které za pomoci Internetu dochází k získání důležitých osobních údajů pro další nelegální činnost útočníka (crackera). Pharming je o něco mladší sourozenec další hojně využívané nelegální crackerské techniky phishingu neboli česky rybaření. Mezi nejslavnější celosvětové případy pharmingu patří např. přesměrování serverů jako je eBay či weather.com na falešné stránky, kde se do operačního systému poté pokoušel proniknout spyware. Jakým stylem pharming funguje?. Princip tohoto speciálního kybernetického útoku je založen na napadení DNS a následném přepsání IP adresy. V momentě, kdy se uživatel rozhodne přihlásit do svého bankovního účtu za pomoci webového rozhraní banky, tak je okamžitě přesměrován na falešnou stránku, která na první pohled může vypadat jako klasické webové rozhraní banky, na který je uživatel normálně zvyklý. Uživatel je následně požádán o vyplnění hesla, pokud ho vyplní, tak zákeřný pharming byl úspěšně dokonán a útočník získává kompletní přístupové údaje a informace od uživatele.

Ransomware
(ransom je v překladu výkupné) je jeden z mnoha druhů škodlivého softwaru, kterému se říká malware. Ransomware se vyznačuje tím, že uzamkne plochu uživatelova PC a pro následné odblokování požaduje po neblahém uživateli určitou finanční částku, kterou má okamžitě zaplatit. Mezi typické příklady ransomwaru patří obvinění uživatele pro údajné porušování zákona (stahování nelegálních programů, pornografické stránky atd.). Jedná se falešný kybernetický útok, který se děje tak, že cracker zjišťuje IP adresu své oběti. Ale opravdu nebezpečná varianta ransomwaru je ta, která s blokací plochy zároveň šifruje uživatelská data. Oběť, která se stala terčem tohoto útoku, by měla z hlediska své osobní bezpečnosti svá data obnovit z backupu. Ransomware proniká do operačního systému přes vzniklé díry v zastaralém a často neaktualizovaném softwaru jako trojský kůň či worm. Dalším možným způsobem je ten, že uživatelské PC je součástí tzv. armády zombie počítačů.

Rootkit
je jistý druh počítačového programu, který velmi zdařile utajuje přítomnost nelegální činnosti záškodnického malwaru v operačním systému uživatelova PC. Pod označení malware mohou spadat např. trojští koně, kteří v systému vytvářejí zadní vrátka či nebezpečně potulující se počítačové viry. Cracker, který rootkit do uživatelského PC tzv. dostane (třeba za pomoci e-mailového červa), tak může poté snadno přistoupit k realizaci svých nekalých záměrů, které mohou končit, až naprostým ovládnutím počítače, tím, že se z něj stává počítačová zombie. Proč je rootkit pro crackery důležitý?. Rootkit je tak crackery běžně nasazován do systému proto, aby normální uživatel PC a konvenční detekující nástroje jako je např. antivirus či antispyware. Po špionážním spywaru, nemohli vystopovat jedinou stopu či příznaky právě probíhajících procesů v počítači, kde poté v nejhorší možné variantě zombie boti čekají na pokyn pro zahájení masivního DDoS či e-mailového spamu. Největší výhodu rootkitů je ten, že se velmi špatně odstraňují z jednou už takto infikovaného operačního systému, to je další bod, proč jsou kyber zločinci při své kyberkrimální činnosti tak oblíbení. Na druhou stranu existují i bezpečné rootkity, které jsou instalovány společně s jistými aplikacemi.

Scareware
(scare je v překladu hrůza, leknutí či vyděšení) je specifický typ malwaru, který se snaží uživatele na internetu zákeřně oklamat a přinutit ke stažení falešného antivirového řešení (jde o virus, který v momentě stažení začne okamžitě krást osobních dat). Doporučení na stažení falešného antivirového programu se začne uživatele zobrazovat nejčastěji, kdy se uživatel nevědomky navštíví webovou stránku, která je infikovaná. Toto doporučení vyskakuje na uživatele tak dlouho, dokud falešný antivir není nainstalován. Kybernetičtí zločinci, kteří mají ve svém zločineckém arzenálu scareware zneužívají toho, že většina lidí nevědí, že zodpovědní výrobci antivirů nikdy nepoužívají takovéhoto druhu sdělení. Jako kybernetický útok se počítá i scareware, který je posílán ve formě spamu, jenž uživatele falešně vydírá o zaplacení jisté finanční sumy (viz termín ransomware). Jako scareware se může projevit i neškodný žert, který si klade za cíl uživatele jen trochu vyděsit (mezi slavné příklady patří dialogové okno s větou „vymazat všechna data z disku?“ apod.).

Sniffing
Sniffing (sniff je z anglického překladu čenichat, čmuchat nebo větřit) je specifická technika, která umožňuje odposlouchávání počítačů v lokální síti (ukládání a následné čtení TCP paketů), která se používá např. při diagnostice sítě. Ale v rukou crackera může sniffování mít smysl získá používaná hesla či nikým nerušeně ve skrytu sledovat tok příslušné datové komunikace a provozu celé sítě, což generuje přínosné informace, které mohou být vzíti v potaz při nasazení botnetu, síťového červa či DDoS. Sniffing tímto způsobem zcela supluje činnost spywaru (špionáž dat) či keyloggeru (zjištění hesel). Software, za jehož pomoci je sniffing úspěšně crackerem vykonáván se jmenuje sniffer. Často používaným pomocníkem u sniffingu je i trojský kůň, protože může mít v sobě integrovanou funkci, která je patřičně upravena pro techniku sniffování.

Spam
V roce 2020 jsem psal o problematice a prevenci spamu. Více můžete načíst ČLÁNEK

Spam je označení pro veškerou nevyžádanou poštu, která masivně šíří určité reklamní sdělení jako např. reklamu na levné mobily či různé pochybné finanční nabídky. Osoba, která uživatelům bez jejich vědomí odesílá spamy se nazývá spammer.

Hlavním znakem spamu je to, že spammeři své vytvořené spamy posílají na všechny možné dostupné e-mailové adresy, které jsou jim volně k dispozici a nalezení. Sekundárním znakem spamu je to, že zpáteční adresa je vždy falešného ražení. Od roku 2004 platí v ČR zákon, který uživatelům umožňuje nahlásit podezřelé e-maily na Úřad pro ochranu osobních údajů.

Dalším specifickým příkladem podezřelé pošty je hoax či e-mail z pochybné adresy, které obsahují nějaké přílohy, což je příznak výskytu e-mailového červa. Spamem není reklamní e-mail, který si uživatel sám vyžádal (např. zaškrtnutí kolonky na webu nějaké společnosti, že uživatel má zájem dostávat čerstvé informace o nových produktech a službách na svůj soukromý e-mail). Co jsou ochranné filtry před spamem?. Velmi účinné ochranné řešení před spamem je opatření na straně poštovního serveru, který poštu dále selektuje a na základě přednastavených filtrací přijímá, či vyřazuje. Spamová filtrace (tzv. antispam) podle způsobu e-mailové dopravy se rozlišuje na:

• blacklist
• whitelist
• greylisting

Nevýhodou tohoto způsobu boje proti spamu ale může být to, že filtry nepropustí e-mail, který spamem ve skutečnosti není (např. důležitý obchodní e-mail, který firma netrpělivě očekává). Jaké jsou další druhy spamu?. Pojmem spam se dá označit také nadměrně opakující se počet zpráv a komentářů, které obsahují nesmysluplný text. To se týká především následujících oblastí:

• online hry
• diskuzní fóra
• různé formuláře
• komunikační systémy
• keyword stuffing neboli spam klíčových slov v oblasti SEO

Spyware
(spy je anglicky špión) je tichý malware, který se vkrade do operačního systému uživatele, aniž by potřeboval z jeho strany nějaký souhlas. Tento škodlivý program má jediný účel, a to špehování činnosti uživatele na počítači, což je v případě botnetu velice nebezpečným aktem, který může mít sáhodlouhé a hrozivé následky (viz termín Zombie PC). Ojedinělým případem není u spywaru ani to, že sbírání a odesílání dat třetí straně (cracker). Často děje za pomoci nainstalovaného (na první pohled) neškodného freeware programu či aplikace, která měla někde malým či nečitelným písmem zmíněno ve svém licenčním ujednání, že uživatel je o všem informován. Často je tento jev doprovázen i adwarem. Spyware shromažďuje citlivá osobní data. Po napadení počítače často spyware nevykazuje žádné náznaky své existence, ale na druhou stranu existují i spywary, které mohou velice radikálně ovlivnit chod celého systému počítače (problémy s broadbandem, či vytvoření backdooru). Ale naštěstí nemaže žádná data, nepřesouvá a ani nemá schopnost se sám replikovat jako standardní počítačové viry. Mezi speciální techniky, které spyware často obsahuje, patří např. keylogger, která permanentně snímá otisky kláves a používá se především ke krádežím uživatelských hesel. Jedná se o projev kyberkriminality prvního stupně. Program, který má za cíl spyware identifikovat a učinit jeho špionážní činnosti definitivní přítrž se jmenuje antispyware a zdravou prevencí je nenavštěvovat podezřelé webové stránky s nedůvěryhodným obsahem (např. warez a pornografie).

Trojský kůň
(také se mu říká Trojan) je jedním z nejrozšířenějších typů malwaru, kdy se jedná o skrytou část programu (může se ale jednat i o samostatný program jako např. spořič obrazovky) nebo aplikace, která má v pozadí tajně provozovat svou sabotující čili škodlivou činnost. Primárním úkolem trojského koně je vytvoření tzv. zadních vrátek neboli back door. Proto také název trojský kůň, který tak odkazuje na známou antickou legendu z Homérovy epické básně Ilias. Trojský kůň se na rozdíl od klasických virů nedokáže sám od sebe replikovat, ale dnes již existují wormové, kteří trojské koně přenášejí dále, aniž by uživatel něco vůbec tušil, což se děje především u botnetu. Další možností šíření trojského koně je ten, když je přidán do již vytvořené aplikace a takto modifikovaná verze je nabídnuta na tzv. warez serverech. Jedni z nejvíce nebezpečných a obávaných trojanů jsou ti, kteří po svém spuštění začnou urychleně mazat vše, na co zrovna přijdou. Zde je dobré promyslet variantu backupu či mít někde vytvořenou image disku. Jaké funkce může trojský kůň také mít? Cracker, který trojského koně vytvořil, tak mu také dává specifické funkce, které má kůň vykonávat, jako jsou např.:

• Sniffing
• Keylogger
• Spyware
• DDoS

Nejlepší prevencí proti nebezpečnému řádění trojských koňů je dobře nakonfigurovaný Firewall a aktivně běžící antivirus. To, že není radno sílu tohoto malwaru podceňovat dokazuje i fakt, že v roce 2015 stačily jen dva dny. Aby trojský kůň napadl na sociální síti Facebook okolo 110 000 účtů.

Vishing
Vishing je tzv. telefonický phishing (v angličtině voice phishing). Jedná se o podvodnou manipulativní techniku, která za pomocí technologie VoIP má vylákat z lidí čísla účtů a jejich přístupových údajů. Kyber zločinci holdující tomuto kyberkriminálnímu činu se záměrně snaží zfalšovat identifikací volající strany, takže se často představují jako zástupci skutečných bank, aby vyvolali co nejméně podezření v uživatelských řadách. V čem vlastně tkví úspěch a rozšíření vishingových podvodů?. Vishing je poměrně úspěšná kyberkriminální metoda předně proto, že využívá toho, že uživatelé si už dnes dokáží poměrně velmi dobře zabezpečit (např. antispamem a blacklist filtrací) svou e-mailovou schránku před všemi možnými druhy nevyžádané spamové pošty neboli spamu či vychytralým hoaxům, ale snáze mohou podlehnout do dokonalosti a promyšleně zrádného telefonního hovoru přes VoIP. Když se k tomu připočte fakt, že vishingem mohou podvodníci vytočit klidně i několik set čísel najednou, tak vzrůstá opravdu vysoké procento toho, že se někdo na tento specifický druh rhybaření (phishingu) chytí. Určitě se jedná o efektivnější variantu pro získání uživatelských přístupových údajů než hackerské metody typu, jako je např. použití prolamovačů hesel. Nejlepší možná obrana proti vishingu?. Jedinou možnou obranou jak nenaletět těmto druhům podvodům, tak je snažit se mluvit prostřednictvím finančních institucí se jednou stejnou osobou, která je většina klientům každé banky přidělena. Ignorujte podvodný a velmi reálný hovor své banky, nesdělujte „nikdy“ žádné čísla natož hesla či jiná přístupová data. Zavěste nebo hned zrušte hovor. Zavolejte své bance a sdělte, jestli z jejich strany něco takového mělo být. Pomůžete bojovat proti tomuto problému.

Worm
Anglický termín worm (přeloženo do češtiny jako počítačový červ) je vysoce nebezpečný a samostatně spustitelný program. Worm není součástí jiných programů jako je případ počítačového viru. Ani se nevydává za někoho jiného (specialita trojského koně), ale snaží se sám sebe dále replikovat v prostředí počítačových sítí, kterých si je sám vědom. V praxi se zavedlo praktické rozdělení wormů podle jejich primárního výskytu a následného šíření na dva nejrozšířenější typy:
• poštovní worm neboli e-mailový červ
• síťový červ
Co worm dokáže v síti napáchat?

Mezi ty nejhorší možné scénáře, které počítačový červ dokáže udělat, tak patří např.:

• odstranění uložených souborů
• skenování obsahu zařízení za účelem získání cenných osobních či firemních dat, což je označováno za projevy kyberkriminality.
• backdoor, vytváření tzv. zadních vrátek

Ať už worm provozuje v síti jakoukoli činnost, tak vždy s sebou nese riziko sekundární efekt jako je např. to, že se rapidně sníží rychlost proudění dat v síti. Krátká historie počítačových červů. Termín worm je odvozen z pera spisovatele Johna Brunnera a jeho knihy The Shockwawe Rider , kterou napsal v roce 1975 a děj byl viru, který vyřadil z provozu celosvětovou telefonní síť. Historicky prvním počítačovým červem (rok 1988), který se šířil na internetu, se jmenoval červ Morris podle svého autora, třiadvacetiletého Roberta Morrise. Za „The Great Worm“, (jak se dnes tomuto červu mezi hackery říká) Robert Morris vyfasoval tříletou podmínku a 400 hodin veřejně prospěšných prací a k tomu všemu ještě navrch pokutu 10 tisíc dolarů.